Próza - Povídky & Drabbles


Stráž
~by Estriel~

Varování: Povídka obsahuje vulgární výrazy.

Ich will nur in deiner Nähe sein,
in der Nacht wenn du schläfst
Ich will nur in deiner Nähe sein,
ich bin wach wenn du schläfst

Byla zima a těžké dešťové kapky pleskaly o okenní tabulky. Jako by někdo plakal; stružky vody stékaly po skle jako slzy. Ušmudlaná holčička seděla u okna a drobným ukazovákem sledovala cestičky krůpějí. Venku se stmívalo, vítr děsivě zaskučel a zarachotil okenicemi.

Holčička úlekem zavřela oči a cukla sebou, pak rychle jako ještěrka sjela ze židle, bosé nožky na koberci plném skvrn. Vklouzla do postele, přes hlavu přetáhla chatrnou pokrývku, jako by se chtěla schovat před bouří zuřící za okny. Stulila se do klubíčka a tiše počítala ovečky.

Anděl se posmutněle usmál, když se usadil na okraji rozvrzané postýlky. Rozepjal svá mocná křídla a přikryl jimi dívenku, ochraňuje ji tak alespoň na chvíli před tím, co se hrozilo sesypat na její útlá ramínka.
Holčička uklidněně vydechla a propadla se do nerušeného spánku.

Nichts braucht so viel Schutz wie du,
in der Dunkelheit der Welt
Sogar Söldner hol ich hinzu,
denn ein dunkles Reich hat uns umstellt


Beat z nedalekého klubu pulsoval nocí, porouchaný neonový nápis žalostně poblikával z opačného konce ulice. Ozval se křik, hádka, vzteklé zařinčení tříštěného skla, tupá rána. O několik málo vteřin později se otevřely dveře jednoho ze špinavých domů a do tmy vyběhla mladá žena – dosud dívka. Vztekle nakopla plechovku povalující se na chodníku, chvíli přecházela tam a sem, sem a tam, bezradně si třela paže rukama, jako by nevěděla, kam se dát. Popotáhla, rukávem tenkého trika si otřela nos. Po tvářích se jí kutálely slzy, černá maskara se nehezky rozmazávala okolo očí. Děvče se rozběhlo pryč, chvatné kroky se rozléhaly ulicí.
Dívka kousek utíkala po chodníku, pak si usmyslela přejít silnici, zamířit ke stanici metra na protější straně.

Najednou se zastavila, jednou nohou stále na chodníku, druhou už na silnici. Udiveně se obrátila a zůstala hledět do tmy za sebou, jako by někoho hledala.

Kolem ní prosvištělo auto otřásající se hlasitou hudbou a se zakvílením pneumatik ostře střihlo zatáčku za nejbližší roh.

Anděl se díval do jejích opuchlých očí; zřel v nich svůj odraz, obraz dokonalého půvabu, ale dívka viděla jen plakátovací sloup s otrhanými reklamami zhruba metr dále za ním. Viděla jen tmu a prázdno a v jejím vyplašeném pohledu se zračil strach.
Anděl ji pohladil svým nejněžnějším úsměvem a spustil ruku, která dosud spočívala na jejím rameni.

Deshalb träumst du, dass man dich beschützt,
doch es bleibt nur ein Traum.
Und ich möchte Schutz sein für dich,
in der Nacht und am Tag.
Denn mich schützt ein ewiges Licht
und es hat mir gesagt...


„Kurvo jedna vyjebaná!“ rozeřval se mladík s delšími mastnými vlasy a zahodil doutnající cigaretu, ze které až doteď potahoval, do šedivé kaluže. „Co si sakra myslíš?“ Vykročil vpřed, následován dvojicí mužů podobného ražení. „No?“ pohodil hlavou a v očích se mu zablesklo.

„Víš moc dobře, že to bez gumy nedělam,“ vřískla žena a její obličej se pod příliš tlustou vrstvou šminky ošklivě zkřivil. „Můžeš těm prasatům příště kouřit sám!“ vyštěkla a pohodila peroxidovou hřívou. Poté se škaredě ušklíbla.
„Ts, dyť tobě by se to líbilo! S klukama šukáš moc rád, všichni to vědí,“ odfrkla posměšně.

Mladíkův výraz na okamžik ztuhl, aby se vzápětí proměnil v rozběsněnou masku.
„Zabiju tě, ty čubko!“ zařičel a hbitě sáhl k opasku kalhot.

Držel v ruce pistoli, třesoucíma se rukama mířil na ženu před sebou. Ta se ještě chvíli šklebila, pak ztichla a začala poděšeně couvat, jak se její pasák se zbraní přibližoval.

Ve vysokých podpatcích se jí zvrkla noha, škobrtla a nepříliš elegantně sebou plácla na zadek. Když se ozvala ohlušující rána výstřelu, překvapeně pohlédla na mladíka, kterému se klepaly ruce – poté, co omylem stiskl spoušť. Jeho dva kumpáni ho nyní se zběsilým pokřikováním táhli pryč.
Žena seděla na vlhkém chodníku a zírala na místo, kde se kulka kus nad její hlavou zaryla do zdi.

Andělovo čelo brázdilo několik vrásek, které hyzdily jeho sličnou tvář. Jasné oči byly zastřené starostí, přesto se však pousmál, když žena pomalu vstala a udělala na podpatcích pár nejistých kroků, aby se poté ztěžka posadila na lavičku. Sedl si vedle ní a vánkem svěžího dechu jí ochladil zpocené spánky.

Keiner bringt Licht in den Tag,
der so dunkel ist.
Und doch hast du zu leben gewagt,
weil es richtig ist.
Doch nichts braucht so viel Schutz wie du,
bitte glaub mir das.
Und Engel fleh ich noch hinzu.
Ein Heer, das nur auf dich aufpasst.

Její tvář vypadala nyní, bez make-upu a rtěnky, jako list vybledlého papíru. Unavenýma očima hleděla k obzoru a pozorovala, jak se zlatavý kotouč slunce postupně noří za řadu kopců. Vyhublýma rukama se za zády držela modrého zábradlí, z něhož už se tu a tam drolily kousky barvy. Zahýbala prsty u nohou, přešlápla na úzkém okraji mostu.
Vítr jí cuchal vlasy, horký letní vítr, který jí – když byla ještě malou holčičkou – vyprávíval o dalekých krajích a voňavé budoucnosti.

Vedle ní stál mlčky Anděl a žalostně si prohlížel její profil. Majestátní křídla mu málem splihle visela za zády. Plakal, krůpěje bezmoci se třpytily na jeho lících.

Když slunce zapadlo a noční šero se začalo plížit krajinou, žena ještě chvíli sledovala prázdný horizont, který nyní postrádal veškerý lesk. Pak zavřela oči, zhluboka se nadechla a povolila prsty svírající zábradlí.

Anděl sklonil hlavu, spustil ruce, pak obrátil uslzené oči k nebesům a rozplynul se v kratičkém záchvěvu světla.

~fin~

Kurzívní text je z písně „Wenn du schläfst“ od Söhne Mannheims.

Děkuji Dangerous za beta-read.


++ Komentovat ++
++ Zpět na přehled prózy ++