Próza - Povídky & Drabbles


Motýlku
~by Estriel~


Běžím travou, utíkám přes nekonečnou zelenou louku posetou bílými hlavičkami kopretin. Stébla vysoké trávy mě šlehají přes lýtka, olizují stehna, šimrají na holých nohou. Jsem jako bělásek poletující od kvítku ke kvítku, šaty kolem mne plápolají jako křídla. Směju se a slunce shlížející z modrého nebe můj úsměv opětuje. Dostihneš mě a lapíš mě do svého náručí, štíhlé paže ozdobené morseovkou pih. Ztratím rovnováhu a padám, berouc tě s sebou k zemi. Zmizíme v trávě, dva neposední motýli; schováme se před světem, jen Ty a Já. Prameny dlouhých vlasů mě polechtají na tváři; přitiskneš se ke mně; rukama zabloudíš pod lehkou látku mých šateček a tvoje polibky jsou jako celé tohle léto – horké, opojné a nespoutané. Motýlku.
~*~

Otevřu oči – bílé šaty, vůně květin… Šaty jsou svatební, květiny pevně svázané v pugét – svázané jako já, když si od Něj nechám navléknout kroužek ze zlata a pronesu své Ano.

~fin~


++ Komentovat ++
++ Zpět na přehled prózy ++