Poezie - 2005



Unavený protagonista
~by Estriel~

Únava mě zmáhá, světe,
a ty točíš se dál
Popelem lehlý se tu krčí
domek z karet, co ještě včera stál
Blouzním… Kéž víčka klesnou
a probudit nemusím se více
Konečně pak chmury moje zesnou
a čirá fantazie naplní mi plíce
Únava mě zmáhá, světe,
a ty dál a dál se točíš
Jen zvesela mi zatleskněte
Přimhouříš oko a ze scény světa skočíš
A za každým pomuchlaným rohem
Poslouchej, miláčku, blahorčené ‚sbohem‘

++ Komentovat ++


++ Zpět na přehled poezie z roku 2005 ++