Poezie - 2005



Pan
~by Estriel~

Pozn. autorky:"Pan" je nepochybně jedna z nejoptimističtějších a rovněž nejdelších básní, které jsem v posledních letech napsala. Nejprve jsem zamýšlela skončit po čtvrté sloce (tzn. smutně), ale nakonec bylo vše jinak. :) Již od začátku ale šlo o takovou hříčku se slovy a rýmy.

Tys přišel sem a s úkrokem
roztančils rytmus světa
A celá zem jak zázrakem
teď piruety metá

Tvůj svištěl smích jak na stráních
si s travou vítr hraje
Můj sen jsi znal, jak snílků král
ses brouzdal pastvinami ráje

Jak šťastný Pan na flétnu dál
sis pískal sladké melodie
Roztancován, tys nedbával
na cik-cak jedovaté zmije

Tvůj výkřik zněl a rozechvěl
i srdce tvrdé skály
A vánek pěl – odešels, žel,
až příliš mlád, náš králi!

Nuž vstoupil žal a já jen štkal,
klel jak podsvětí slunce proklíná
Však jak čas zrál, já poznával,
že s každým koncem něco začíná

Tak odhodlaně do své dlaně
já flétnu fléten tiše vzal
A usadiv se na nebeské bráně
já světu pro radost zas hrál

A hle jak běží život svěží
pod sluncem jako rozpustilé dítě
Ty věz, že tón tě střeží a od všech těží
tvůj Pan zas znovu zachrání tě

++ Komentovat ++


++ Zpět na přehled poezie z roku 2005 ++