Poezie - 2004



Horizont
~by Estriel~

Na vlnách únavy opile se houpá
loďka, duši mou vezouc nákladem
Jak pavouk bolest tělem zvolna stoupá
a spáry své zaklesne den co den

Nohama brázdím louky sluncem sežehlé
a řasy těžce klesají mi k tváři
Ukrutné ticho v krajině odlehlé
Jen rudá tečka na obzoru září

Se soumrakem klesnu na sálající zem,
tak měkká – zdá být se peřinou
Loučím se – s hlubokým nádechem –
s poslední bdělou vteřinou

Uprostřed pole nahořklého života
sním sladké fantasmagorie
Hvězda naděje vysoko nade mnou se mihotá
A realita zas blíží se jak zmije

Prokletý had když jed mi vstříkne do žíly,
tak zmizí jako pára nad hrncem
sen, jenž navštívil mě na chvíli
Pokaždé, ať nechcem či chcem,
přichází příliš rychle nový den

++ Komentovat ++


++ Zpět na přehled poezie z roku 2004 ++