Fan Fiction - Ostatní - Romeo & Julie


Jed nejsladší
~by Estriel~

Pozn. autorky: Příběh byl inspirován filmem Romeo a Julie od Baze Luhrmanna a soundtrackem k filmu.

~*~

For never was a story of more woe
Than this of Juliet and her Romeo


„Julie! JULIE!“ Výkřik se nesl plání jako sténání umírajícího zvířete. Padl na kolena, chtěl křičet dál, ale zlomil se mu hlas, hrdlo se mu sevřelo. Zavzlykal, slzy ho dusily a pálily na rtech.
„Proklínám vás, prolhané hvězdy!“ zařval ještě z posledních sil, spílaje nebi, které se ve svých výšinách tvářilo ponuře. Poté se zhroutil na zem a jeho slzy zkropily prašnou půdu.

Stiskl víčka, jako by snad doufal, že tohle je jen noční můra, pouhý přelud, který se ztratí, když oči opět otevře. Jako by věřil, že až znovu prohlédne, octne se v náručí své milované.

„Dnes v noci, spanilá Julie,“ zamumlal nezřetelně, ale již o poznání klidněji. Otevřel oči a zvedl se zpět na kolena, z uslzené tváře hřbetem ruky setřel prach a špínu. „Dnes v noci budu usínat po tvém boku,“ dokončil. Jeho hlas byl hlasem muže, jenž ztratil všechno. Zoufalý, prázdný, chladný a děsivě odhodlaný.

Romeo vstal a nedbaje Baltazarových námitek zamířil k opodál zaparkovanému automobilu.

~*~

Mrtvá. Mrtvá. Mrtvá. Mrtvá. Mrtvá. Jako by s každým úderem svého srdce slyšel to šílené echo ze všech stran. Mrtvá.
S pláčem opuchlýma očima a třesoucíma se rukama na volantu se ve zběsilé rychlosti řítil ulicemi. Světla neonů a semaforů se proměnila v barevné čmáranice, neslyšel varovné troubení ani skřípění brzd ostatních aut. Mrtvá. Ledové echo mu tepalo v mysli, mrazilo po těle. Mrtvá.
Prudce zastavil v hnusné špinavé čtvrti. Vzduch čpěl zápachem kanálů a po ulicích se potulovali pohublí narkomani.

~*~

Vstoupil do věčného ticha hrobky rodu Kapuletů. Dýchl na něj závan něčeho, co Romeo dosud nepoznal – smrt, tak hutná a intenzivní, až se mu sevřel žaludek. Zarazil se, těkaje pohledem kolem sebe. Spatřil ji.

„Lásko má, choti,“ zašeptal.
„Smrt,“ řekl hlasitěji, jako by si chtěl dodat odvahy, „nad tvojí krásou nemá vlády.“

Vykročil uličkou roubenou plamínky svící. Neplakal, nedostávalo se mu slz. Přistoupil k podestě, na níž spočívalo Juliino nehybné tělo, a opatrně, jako by se bál, že se mu dívka rozplyne před očima, natáhl ruku, aby z její tváře stáhl mléčně průsvitný závoj.

Konečky prstů pohladil dívčinu líc, na níž se dosud skvěl zbytek ruměnce.
„Ach.“ Jeho výraz se pokřivil. „Proč jsi stále tak nádherná?“ špitl přidušeně.
Vnořil ruku do kapsy a v příštím okamžiku ji zvedl do výše svých očí, sleduje maličkou lahvičku plnou nažloutlé kapaliny; připomínala vzorek vůně, sladkého parfému.

„Připíjím…“ Otevřel flakónek a naráz vypil jeho obsah. „A s polibkem,“ sklonil se k Juliině tváři, něžně, rozechvěle, se dotkl jejích rtů svými. „…umírám.“ Z koutku levého oka mu vyklouzla jediná průzračná kapka. Vydechl.

Hrobkou se ozvala tupá rána, jak se Romeovo bezvládné tělo svezlo na zem. V jedné ruce dosud svíral cíp látky, která jako mlžný závoj halila jeho Julii.

Dívka tichounce zakašlala.

~*~


Láska. Láska je hroznější nad nejstrašnější jed.

~fin~


++ Komentovat ++


++ Zpět na hlavní přehled Ostatní fan fiction ++