Fan Fiction - Harry Potter - Povídkové cykly



Zlatá dohra
~by Estriel~


Varování: PWP. Povídka obsahuje explicitní sexuální scény.


Vztekle otočil kohoutkem. Ozvalo se prudké zasyčení a na jeho záda dopadly první horké kapky. Voda prýštící v tenkých provázcích ze sprchové hlavice tančila po jeho ramenou jako roj ostrých jehliček, ne nepříjemně štípala na jeho citlivé kůži, masírovala namožené svaly. Se skloněnou hlavou vodu pozoroval, jak vířila u jeho chodidel a poté odtékala do odpadu. Náhle sebou trhl a zlostně udeřil pěstí do bíle kachličkované zdi.

Draco Malfoy polohlasně zamumlal cosi velmi sprostého, poté pohodil hlavou, mokré prameny světlých vlasů odhrnul z tváře, nohou rozčileně rozstříkl vodu všemi směry.

„Nenávidím tě, Harry Pottere,“ procedil jedovatě skrz zaťaté zuby a opakoval ránu pěstí proti nevinné zdi s takovou silou, až jeho rukou prolétla intenzivní bolest. Draco už zase proti Potterovi prohrál ve famfrpálu. Zlatá měla být tentokrát jeho, jeho, JEHO!!! Chtělo se mu křičet, nejraději by Pottera vlastnoručně uškrtil, proklel by ho; nemohl ho vystát! Proč se Potterovi vždycky povedlo všechno zničit, všechno, o co Draco usiloval?!

Vedle něj se ozvalo křupnutí – průhledná nádobka na mýdlo napůl praskla při jeho vzteklém výbuchu; to musela být jeho vlastní kouzelná energie, kterou v ten okamžik zapomněl kontrolovat.

Stále ještě hořící rozčilením nechal dlaně putovat dolů po své hrudi, krátce se zastavil, aby věnoval pozornost růžových tečkám bradavek, které se zkušenou hrou nehtů a bříšek prstů během několika sekund proměnily v tuhé a vnímavé výstupky, citlivě reagující na dráždění a posílající slastné mravenčení skrz celé jeho tělo. Nebyl sám k sobě zrovna něžný, nikdy nebyl, ale bolest podbarvující rozkoš ho uspokojovala.

Spustil ruce níž, přes břišní svaly až do klína, kde pravou rukou uchopil tuhnoucí penis. Nechal svou dlaň několikrát pomalu přejet po celé délce, nahoru-dolů, palcem stáhl předkožku a bříškem prstu obkreslil vlhkou špičku, zase nahoru-dolů, tentokrát v naléhavějším tempu...

Draco zaklonil hlavu a cítil krůpěje vody, jak tepají na jeho tváři, stékají dolů po jeho odhaleném krku; voda laskala jeho unavené svaly, zatímco rukama pracoval na vlastním vzrušení.

Nemyslel na nic, i jeho vztek jako by se postupně rozmazával, jak se napětí v jeho slabinách dotek od doteku stupňovalo. Příjemné mrazení mu přeběhlo po zádech; levá ruka, kterou se opíral o kachličkovanou zeď, se rytmicky svírala v pěst a zase povolovala...

Draco dočista přeslechl cvaknutí dveří a nerušeně pokračoval v sebeuspokojování. Až když se koupelnou ozvalo nerozhodné zakašlání, vzal Draco přítomnost dalšího člověka na vědomí. A vůbec z ní nebyl nadšený. S polohlasným zakletím se otočil, aby zjistil, kdo se ho opovažuje otravovat.
No jistě!, chtělo se mu vyštěknout, když spatřil člověka, který ho vyrušil. Copak mi Potter nedopřeje už ani ten orgasmus?!, pomyslel si mrzutě při pohledu na brýlatého chlapce stále ještě oděného v šarlatovém famfrpálovém hábitu. Pak se ale probudilo Dracovo racionální myšlení.

„Co tady děláš, Pottere?“ zeptal se podrážděně, jakmile si uvědomil, že se právě nacházejí v koupelně pro prefekty a že Potter prefekt není.

„Chci se osprchovat,“ pokrčil Potter arogantně rameny a ušklíbl se – co asi jiného se dělá v koupelně, jakoby Draco četl v jeho výrazu.

„Tahle koupelna je pro prefekty. Jen pro prefekty,“ připomenul Draco fakt, který Potterovi očividně dosud unikal.

„Mám výslovné povolení prefekta své koleje, Malfoyi. Od něj mám i heslo, takže...“ Potter zpupně pohodil hlavou, jako by Draca vyzýval k nějakému činu místo slov.

Draco by byl Pottera klidně vyhodil a strhl mu pár bodů... Ovšem nyní na to skutečně neměl náladu: byl málem bolestivě vzrušený a jediné, po čem teď toužil, bylo, aby se místo Pottera mohl zabývat zase sám sebou a konečně si dopřát alespoň to vyvrcholení.

„Jdi k čertu, Potty,“ odfrkl a obrátil oči v sloup. S těmi slovy se otočil zpět čelem ke kachličkové stěně a nechal svou ruku znovu zabloudit do klína. Ach, ta slast...

„Ehm...“ ozvalo se další zakašlání.

„CO ZAS?!“ zařval Draco frustrovaně a vztekle po Potterovi švihl pohledem, který byl jakousi šedo-modrou obdobou Avady Kedavry.

„No, Malfoyi... nechceš... ehm... toho nechat?“

Draco si teprve teď všiml, že Potterovy tváře nyní mají podobnou barvu jako jeho hábit, že nervózně přešlapuje na místě a těká očima po místnosti, dívaje se všude možně jen ne na Draca a jeho nahotu. Neviňátko Harry Potter. Za normálních okolností by to Draca možná pobavilo, ovšem momentálně měl plné zuby dohadování se a začít si z Pottera utahovat ho ani nenapadlo.

„Proboha, Pottere!“ zavrčel. „Hele, byl jsem tu první. Jsem prefekt, ty ne, tudíž mám narozdíl od tebe právo tu být. Řekls, že se chceš osprchovat, já se milosrdně rozhodl, že tě nevyhodím – takže buďto dej pokoj a prostě-si-vlez-do-sprchy anebo vypadni, jestli jsou tvoje očka tak choulostivá! Okay?“ vysypal ze sebe Draco jedním dechem a sledoval, jak rozpačitý výraz zmizel z Potterovy tváře, aby jej nahradil jiný – podobný, jaký nosil vždy při famfrpálu a pokaždé, když stál před nějakou osobní výzvou. Draco přihlížel, jak Potter bojovně vystrčil bradu, shodil z ramen hábit a začal si svlékat svetr, pak se se zadostiučiněním otočil doufaje, že si konečně přijde na své.

Nastavil obličej znovu horkým pramínkům vody, s ulehčeným vydechnutím přivřel oči a dlaní objal svůj tvrdý úd, při tom vytouženém doteku mu uniklo spokojené syknutí, druhou rukou mimoděk kreslil ornamenty na své břicho. Když uslyšel zasyčení, jak se druhá sprcha probudila k životu a poslala k zemi prudký proud vody, Draco zpod přivřených víček bezděčně mrkl oním směrem.
S jistým údivem si všiml, že Harry Potter, nyní nahý a bez brýlí, na něj konsternovaně zírá, respektive na jeho prsty zručně dráždící intimní partie.

Draca příjemně zamrazilo, když si plně uvědomil, že je pozorován, že má „publikum“. Něčí pozornost mu dělala dobře – tím spíš, že tím, kdo na něj téměř fascinovaně hleděl, nebyl nikdo jiný než jeho největší rival. Bylo to zvláštně vzrušující; Draco měl dojem, jako by měl pro změnu nad Potterem nějakou moc. Rozhodl se proto vyždímat ze vzniklé situace maximum, zjistit, jak se Potter zachová, jak bude reagovat. Maličko se pootočil, čímž nebelvírskému chlapci nabídl lepší výhled. Zaklonil trochu hlavu, vystavuje tak na obdiv svůj krk, vlasy nechal spadnout dozadu. Zvedl levou ruku a pomalu a smyslně bříšky ukazováku a prostředníku přejel po celé délce odhaleného krku. Když dosáhl klíčních kostí, rozprostřel dlaň naplocho a nechal ji sklouznout k trčící bradavce. Promnul ji mezi prsty, ukazovákem obkreslil ztmavlý hrášek.
Druhou rukou přitom jemně hnětl své vnitřní stehno, sledoval linie pevných svalů, pečlivě se vyhýbaje svému vzrušení, které se výmluvně dožadovalo pozornosti. Draco potřeboval každý kousek sebekontroly, který v sobě našel, aby si několika rychlými pohyby nepomohl a nepřehoupl se přes pomyslnout hráz.

Opřel se zády o stěnu za sebou, neboť se mu maličko třásla kolena – Draco nechtěl riskovat nějakou nehodu. Spáry mezi kachličkami mu proti holé kůži připadaly nezvykle zřetelné.

Levou dlaň přesunul ke druhé bradavce, kterou pevně stiskl bříšky prstů. Z úst mu splynulo tiché slastné zasténání.

Tohle pomalé „sebetrýznění“ stálo za to – Draco si to uvědomil, když jako opožděné echo k jeho sluchl dolehl marně potlačovaný vzdech. Pootevřel oči, aby se pokochal výsledkem své malé autoerotické peep-show. Rozhodně to stálo za námahu, připustil Draco, když letmým pohledem zaregistroval stav, v němž se nacházel slavný nebelvírský hrdina.

Harry Potter stál pod sprchou kousek od něj, morké černé vlasy mu visely do čela a lepily se ke spánkům; zelené oči bez brýlí vypadaly větší, panenky rozšířené vzrušením, nepokrytě Draca hltal pohledem; jeho líce hořely. Stál lehce rozkročen, jednou rukou hledal oporu na zdi, druhou držel sevřenou v pěst podél těla – očividně se snažil potlačit nutkání začít se dotýkat sám sebe. Zrychleně dýchal, co chvíli si skousl ret, celý se chvěl. Draco po očku sledoval úzkou cestičku tmavých chloupků, která vedla od Potterova pupíku níž a níž – vlastně se ani nepotřeboval dívat, aby mu bylo jasné, že Potter je tak vzrušený, až to bolí.

To, co viděl, Draca uspokojilo a povzbudilo, takže se odhodlal dotáhnout započaté představení do konce.
Co nejpohodlněji se opřel horní částí zad o stěnu za sebou, voda prýštící ze sprchové hlavice mu dopadala na hruď a břicho a stékala dolů v drobných krůpějích.

Draco zdvihl levou ruku, lascivně si olízl rty špičkou jazyka, načež si pomalu vsunul ukazovák do pusy. Vzápětí prst kousek povytáhl, jazykem ho zmapoval po celé délce, pak prst znovu vnořil do teplého vlhka vlastních úst.

Přidušené zajíknutí mu bylo dostatečným důkazem, že Pottera a jeho choutky odhadl správně.

Se slyšitelným lupnutím prst vysvobodil z pusy, nechal ruku klesnout a provokativně s ní zabloudil do míst, kde končí páteř. Vlhkým prstem prozkoumal vnímavou kůži a polohlasně vzdychl, jak se mu v podbřišku roztančilo šimravé rozechvění.

Stiskl víčka, protože se mu maličko motala hlava. Efekt každého doteku jako by byl umocněn vědomím, že jej někdo pozoruje. Bylo to opojné.

Konečně dovolil své pravé ruce, aby se sevřela okolo kořene penisu. Draco nejprve pohladil délku konečky prstů, pak použil celou dlaň, zvětšil tlak... Cítil stupňující se horko, stačilo několik doteků a zaplavila ho vlna svíravé rozkoše, orgasmus, po němž toužil již minuty, které mu ovšem připadaly jako celé hodiny.
Hodil hlavou dozadu, trochu se praštil o zeď za sebou, ale to mu bylo v tu chvíli úplně jedno, Draco dávno přestal na cokoliv myslet, i jeho exhibice byla momentálně zapomenuta...

Probralo ho až hlasité třísknutí dveří. Draco několikrát zamrkal a přiopile se rozhlédl, aby zjistil, že Potter zřejmě prchl. Harry Potter, vzývaný a nebojácný hrdina, utekl. Draco se mimoděk usmál. Stále se cítil maličko převálcovaný silou vlastního vyvrcholení, ale i tak dokázal uvažovat...
Se škodolibou radostí se ušklíbl, když pochopil, jaká nezvyklá moc tkví ve zdánlivě tak banálních věcech, za něž dosud považoval sex a erotiku.
Znovu se spokojeně usmál, když mu došlo, že se mu právě podařilo Pottera porazit – pravda, způsobem poněkud nečekaným, ale... Fakt, že Potter radši z takové výzvy vycouval, Draca potěšil. A tušení, že Harry Potter právě teď kdesi v soukromí s Dracovým obrázkem v mysli (ať se mu to líbí nebo ne!) dokončuje to, co započala Dracova malá estráda – tohle tušení Dracovi málem vynahradilo ztracenou Zlatonku. Zlatý chlapec Nebelvíru totiž také nebyl špatnou trofejí...

~fin~

Děkuji Dangerous za beta-read.


++ Komentovat ++


++ Další část cyklu ++

Zpět na přehled Harry Potter fanfiction