Fan Fiction - Harry Potter - Povídky



Nejen děti pláčou
~by Estriel~


06. červen 1987, Wiltshire

Draco sedí na okraji postele a pozoruje své bosé nožky, jak se bimbají několik centimetrů nad podlahou – vpravo, vlevo, sem, tam, křížem krážem. Drobné ruce má způsobně složené v klíně, tělo drží zpříma a snaží se neošívat, přestože ho česání značně otravuje. Je už mu ale sedm let - je už velký chlapec - a odmalička se mu dostávalo precizního vychování: Draco ví, co se sluší a patří. Proto tedy klidně sedí, přestože by mnohem raději spustil tlapky do trávy zeleného koberce a rozběhl se pozlobit domácí skřítky.

Jeho matka si začne pobrukovat tichou melodii, kterou Draco nezná, zatímco ebenovým hřebenem projíždí jeho světloulinké vlásky, spadající mu až na ramínka. Draco je útlé dítě, na svůj věk je přece jen poněkud drobný. Narcise ale připadá jako ten nejkrásnější chlapec na světě, ten nejcennější poklad, jaký kdy měla. Naposledy pročísne jeho lokýnky hřebenem, poté ho po nich rukou pohladí – jsou sametové.

Draco se maličko zavrtí a když pochopí, že jeho matka skončila, otočí se k ní s tázavým pohledem. Chvíli se na ni jen tak dívá, jako by s ní snad dovedl mluvit i beze slov; pak zašeptá:
„Už můžu jít, maminko?“

Narcisa se usměje, rukou ještě uhladí límeček jeho pyžama z pavučinkově jemného čínského hedvábí. Pak přikývne a s měkkým výrazem ve tváři sleduje, jak Draco se zavýsknutím seskočí z postele, popadne hůlku na hraní, kterou dostal ke svým včerejším narozeninám, a vyběhne z pokoje.

Narcisa ještě pár minut zůstane sedět na Dracově posteli, sama dosud v noční košili a s neupravenými vlasy. Má jeho ložnici ráda – záplava zeleně, leštěné dřevo, zlaté a stříbrné hvězdy pomalu se pohybující po stropě v elegantních tanečcích, mechově hebký koberec... Často tu se svým synem spávala, když byl mladší, když se mu zdál zlý sen a on se s pláčem probudil – a když Lucius nebyl doma.
Draco si vždy položil hlavu na její hruď a poslouchal pravidelný tlukot jejího srdce, pevně přitulený k ní. Ona ho hladila po zádech a špitala uklidňující láskyplná slovíčka.

Narcisa vstane a s povzdechem se ještě jednou rozhlédne po místnosti. Už jen pár let... a její sluníčko odejde na dlouhé měsíce do školy. Tehdy si Narcisa poprvé uvědomí, že na ni z budoucnosti jde studený strach. Co jen její princátko ve světě, daleko od jejích ochranných křídel, čeká?


12. srpen 1996, Wiltshire

Když se dveře s nepatrným vrznutím otevřou a v jejich rámu se objeví silueta jejího syna, Narcisa ztuhne, napřímí se. Seděla na Dracově posteli celé dvě hodiny, čekajíc.
Draco vstoupí do místnosti a zavře za sebou. Světlo šestice poblikávajících svíček, umístěných po třech ve svícnech tvořících veškeré osvětlení místnosti, rozehraje na jeho tváři prazvláštní rej stínů.

Draco nechá nedbale sklouznout z ramen cestovní plášť a třemi dlouhými kroky přejde k posteli. Těžce klesne vedle Narcisy. Nadlouho se rozhostí ticho. Draco voní chladem podzemního úkrytu; na špičkách jeho bot lpí vrstvička bělavého prachu.

Konečně Draco prolomí mlčení.
„Chce, abych zabil ředitele,“ řekne a Narcisa si v tu chvíli přeje, aby byl mlčel, aby nikdy nemusel přijít s takovým sdělením. Zavře oči a několikrát se zhluboka nadechne, potlačuje slzy, potlačuje zášť vůči Temnému pánu, která se jí chtě nechtě vzdýmá v útrobách. Když znovu prohlédne, otočí se k Dracovi.

Jeho tvář je klidná, téměř jako vytesaná z mramoru. Je bledý a hledí kamsi před sebe, pramínky vlasů mu spadají do čela a vrhají stín na jeho oči. Skoro to vypadá, jako by byl hrdý. Odhodlaný. Zaskočený, ale poctěný.

Už není dítě, bleskne Narcise hlavou se směsicí údivu, lítosti a pýchy.

Vtom z koutku Dracova oka vyklouzne průhledná krůpěj. Draco se obrátí k Narcise čelem, střetne se s jejím pohledem a ona uvidí strach vepsaný do jeho půvabné tváře. Po líci mu stéká druhá slza, třetí, čtvrtá... Pak se jí Draco vrhne do náručí, třesoucíma se rukama ji obejme kolem krku a tiše vzlyká do jejích rozpuštěných vlasů.

Tu noc Narcisa zůstane v Dracově ložnici. Jako kdysi dávno. Objímá svého syna, jemnými pohyby rukou konejší jeho chvějící se záda a polyká vlastní slzy... Nejen děti pláčou.

Oné noci Narcisa nezamhouří oka. Málem slyší, jak si děsivá, temná budoucnost prokřupává klouby, aby následně mohla zatnout své studené pařáty. Tehdy si Narcisa umíní učinit cokoliv, co bude v jejích silách, aby svého hocha ochránila před vším nebezpečím, které na něj osud chystá.

...

Její snažení bylo marné.
...


20. září 1999, Londýn

Draco sedí na okraji postele a pozoruje své bosé nohy, elegantně zkřížené v kotnících, jak spočívají na nízkém tmavém koberci. Ruce má způsobně složené v klíně, tělo drží zpříma a snaží se neošívat, přestože by muže, který mu rozčesává dlouhé vlasy a tu a tam se mu ústy chtivě přisaje na krk, nejraději proklel k nepoznání. Naneštěstí ale dotyčný představuje podstatnou část jeho příjmu a Dracovi se za rok a půl života na vlastní pěst dostalo dostatečné školy: Draco ví, co se sluší a patří.
Jako bývalý Voldemortův přívrženec může být rád, že je ještě na svobodě – a naživu. Majetek mu byl pochopitelně zabaven. Proto tedy Draco klidně sedí a nehne ani brvou, když muž odloží hřeben a místo jeho vlasům začne věnovat pozornost jiným částem Dracova těla.

Když ho muž položí na břicho na postel a ne zrovna jemně do něj vstoupí, Draco bolestí zatne zuby a do očí mu vhrknou slzy.

Dosud si nezvykl... a nikdy nezvykne. Draco stále doufá, že to celé je jen zlý sen. Že se každou chvíli s výkřikem probere ve své ložnici v Malfoyově sídle. Že se otevřou dveře a jeho matka vklouzne dovnitř, stiskne ho v náručí a slíbe jeho slzy. Že bude opět naslouchat tepu jejího srdce a sladkému tónu jejího hlasu a spokojeně znovu usínat.

Ale Narcisa je dávno po smrti.

A tak Draco odevzdaně leží a čeká. Teprve když jej uvnitř zalije lepkavé teplo a muž z něj následně vytáhne svůj změklý úd, Draco se trochu zavrtí. Když uslyší zašustění látky a zatažení zipu, když se na pomuchlané prostěradlo vedle něj snese pár bankovek, Draco se nadzvedne na loktech, hřbetem ruky rychle otře tváře a obrátí tázavý pohled k oblékajícímu se muži:
„Už můžu jít, Johne?“

~fin~

Děkuji Dangerous za beta-read.


++ Komentovat ++


++ Zpět na hlavní přehled Harry Potter fan fiction ++